Pohádka Pod kamínkem (ukázka)
Přicházejí Chrobáci
Chrobák: Ta cesta na Broukštejn snad nemá konce.A hele cukrárna. To je dost. Na tom výletě mi ale vyhládlo! To je porád do kopce a pak z kopce. Prej - vyrazte si na Broukštejn - já tam krásnej rozhled. Pche ! Kdo tohle vymyslel ? Tyhle výlety jsou dobrý leda tak pro splašený mravence, ale né pro pořádný a slušný chrobáky.
Chrobáková: No bodejť. Vždyť už se trmácíme dobrých deset minut a ten Broukštejn nikde. Sotva pletu všema nohama. Ještě si z toho něco uženu.
Chrobák: No hrůza! Sním snad celej krám. A kde máme naše zlatíčko ? Broučínka našeho roztomilého.
Chrobáková: Zlááátííííčkóóó!
Chrobáče: Úúúúúúú (vjede na scénu na koloběžce a s řevem zase zmizí)
Chrobák: Fuj to jsem se lek ! Jednou si nabiješ, pacholku !
Chrobáková: Nenadávej mu tak ! Nejsme doma ! Co si o nás ostatní brouci pomyslí ?
Chrobáče: Áááááááááá (opět projede a málem vrazí do Chrobákové)
Chrobáková: Dávej pozor, pacholku! A koukej se zastavit! (Chrobáče poslechne vtom vchází Ploštice)
Chrobáče : Já chci koláče ! Já chci koláče !
Ploštice: Á hosté jsou tu. Pěkně vítám v mé cukrárně. Co si budete přát ?
Chrobák: To je tedy votázka ! Asi jídlo, ne ? Nebo si myslíte, že jsem sem přišli na kus řeči.
Chrobáková: No tak táto. Nejsme doma. (obrací se k Ploštici) Něco bysme snědli a vypili.
Chrobáče : Já chci koláče ! Já chci koláče !
Ploštice: Mám tu pro hosty medové koláčky a květinovou šťávu.
Chrobák: Tak sebou koukejte hodit než vám tu umřem hlady a žízní ! Mám žízen , že bych vypil celej kýbl.
Chrobáková: Omluvte muže, je prudší povaha. (na Chrobáka) Co si o nás pomyslí ?
Chrobák : Co co. Mám cukrárnu má tak ať se snaží. nebo ji sem přestaneme chodit. Takovýhle koláče co tu dáváj ty se seženou kdekoliv.
Chrobáče : Já chci koláče !!! Já chci koláče !!!!
Chrobáková : Musíš chvíli počkat broučínku. Paní pro ně šla.
Chrobáče : Baba šla pro koláče ? Já chci koláče !!! Já chci koláče !!!
Chrobáková : Vidíš to ? To je ta tvoje výchova. Nemyslíš, že ve dvanácti letech by už to dítě mělo mít trochu větší slovní zásobu.
Chrobák: Ale co o koláče si říct umí. A bez slušnosti se chrobák obejde.
( Ploštice přinese koláčky a šťávu) No to je dost!
Ploštice : Tak tady to je . A pokud byste něco potřebovali nic se neostýchejte jako doma. A přeju dobré chutnání.
Chrobák : Ha ha ha. O naše chutnání se nebojte. A vy si běžte taky něco schroupnout. Jste vyhublá jak žížala po dešti. Ha ha ha.
Ploštice radši odejde.
Chrobáče : Já chci koláče !!! Já chci koláče !!!!
Chrobáková : A ruce sis umyl ?
Chrobáče : ( ukazuje na Chrobáka ) Von je taky nemyl. Já chci koláče !!!
Chrobák : ( rozpačitě si prohlíží ruce ) No nemyl nemyl. Přeci si je nebudu mýt před jídlem. Víš jak vždycky na konci oběda vypadám.
Chrobáková : No ale buhví na co jsi šahal když tu špínu sníš můžeš z toho bejt nemocnej.
Chrobák : Hmmm. Tak viš co, takhle si olízneme dva prsty a budeme jíst ty koláčky jenom těma prstama. Tak se nám ta špína do pusy nedostane.
Chrobáková : No já nevím. Mě se na tom něco nezdá.
Chrobák : ( roztouženě) Dost řečí mámo podívej jak se ty koláčky na nás smějou.
Chrobáková : Ale máš pravdu táto. Ještě nám je někdo sní. Radší se do nich dáme sami.
Chrobáče : Já chci koláče !!! Já chci koláče !!!!
Humusácká žrací písnička, při které chrobáci dělají bordel, skoro všechno sežerou a nebo rozhází kolem sebe. K tomu ještě přidají svůj binec z tašky.
Chrobáková : Tedy to jsme si dala. Už je mi lépe. Teď můžeme vyrazit na ten Broukštejn.
Chrobáče : Já chci na Broukštejn !!! Já chci na Broukštejn !!!!
Chrobák : Mlč pacholku. Porád jenom řveš. To byl nápad s tím výletem. Ale tentokrát nepůjdeme do kopce. Říkali, že je tam krásná vyhlídka po kraji. A nejhezčí vyhlídky bývají pod kopcem.